Vyšetřovací metody

Prick testy
Diagnostické testy na kůži Jsou základem alergologického vyšetření a doplňkem k podrobné anamnéze (pohovoru). Testy jsou prakticky bezbolestné a zcela bezpečné. Na očištěnou kůži předloktí se nanáší kapky s extraktem různých alergenů (např. roztočů, plísní, kočky, psa, různých pylů), pak se kůže pod každou kapkou alergenu (jemně krouživým pohybem umělohmotným kopíčkem s hrotem 1 mm) naruší a tím se do ní dostane testovaný alergen. Reakce se odečítá za 15–20 minut. Měří se velikost zarudnutí a pupenu.

IgE testy
Diagnostické krevní testy Pacientovi je odebrána krev a ta je zaslána do laboratoře, ve které se vyhodnocuje hladina protilátek (imunoglobulinů E) namířených proti různým alergenům. Tímto testem lze prokázat přecitlivělost pacienta na mnoho různých alergenů, a to včetně těch, které se kožními testy z různých důvodů diagnostikují obtížně nebo nepřesně (např. některé potraviny).

Spirometrie
Funkční vyšetření plic Tato diagnostická metoda informuje o tom, jak plíce plní své základní funkce a zda na nich není patrná nějaká dechová porucha. V alergologii se používá zejména k diagnostice kašle a dušnosti.

Vyšetření se provádí vsedě ve vzpřímené poloze. Pacient dostane do úst náustek, který se vkládá mezi zuby a je držen rty. Na nos dostane klip, aby dýchal pouze ústy. Pacient do náustku zpočátku volně dýchá a postupně je zdravotníkem vyzýván k různým dechovým manévrům (opakovaný prudký nádech a následně výdech). Výsledky dýchání a dechových manévrů jsou počítačem zaznamenány do grafu a informují lékaře o objemu a průtoku dýchaného vzduchu.

Pulzní oxymetrie
Tato diagnostická metoda slouží ke zjištění úrovně nasycení krve kyslíkem. K měření se používá malý přístroj s displejem. Pacientovi je na špičku prstu nebo ušní lalůček nasazen snímač, který do těla vysílá červené nebo infračervené světlo. Jelikož okysličený hemoglobin (krevní barvivo přenášející kyslík) pohlcuje světlo jiným způsobem než ten neokysličený, přístroj pozná rozdíl.

Bronchokonstrikční testy 
Tyto testy slouží ke zkoumání bronchiální hyperreaktivity – zvýšené dráždivosti průdušek projevující se přechodným zúžením dýchacích cest a zvýšením jejich odporu. Vyšetření navazuje na spirometrii a provádí se ke zjištění příčin kašle, dušnosti a zejména při podezření na astma. Při těchto testech se pacientovi dává inhalovat provokační látka ve formě aerosolu, kterou je metacholin. Provádějí se buď metodou klidného dýchání nebo dnes preferovanou metodou dozimetrickou (aerosol je podáván pouze v nádechu ve zvyšujícím se množství 6krát za sebou). Pokud se pacientovo dýchání začne zhoršovat (zjišťuje se opět spirometrií), test se ukončuje. Sám pacient má možnost kdykoliv během vyšetření inhalaci přerušit. Tento test je možné provádět pouze na relativně zdravém pacientovi (např. ne krátce po infarktu, astmatickém nebo alergickém záchvatu, u epileptiků nebo těhotných žen). Podrobnosti vám v případě potřeby sdělíme.

Pokud se dýchací obtíže pacienta objevují při námaze, je možné provést tzv. námahový bronchokonstrikční test. Nejčastěji je test prováděn 6–8 minutovou zátěží (např. chůzí po schodech, během), po které následuje kontrolní spirometrie ve 3. a 10. minutě po zátěži. Pokud se pacientovy průdušky stáhnou, je to signálem pro astmatické onemocnění. U většiny osob se dech samovolně upraví do 30 minut po skončení testu.

Bronchodilatační testy 
Těmito testy se zjišťuje schopnost průdušek vrátit se po stažení do své původní polohy potřebné pro správné dýchání. Stažení průdušek a snížení jejich průchodnosti může být způsobeno stahem dýchacích svalů, zánětem, otokem, zvýšenou tvorbou hlenu nebo vazivovou přestavbou. Díky těmto testům může lékař rozlišit, zda je pacient postižen průduškovým astmatem, nebo obstrukční plicní nemocí (CHOPN). Pomáhají také při výběru vhodného léku uvolňujícího sevření průdušek. Testy se provádějí tak, že mezi dvě spirometrická vyšetření se vloží jedna inhalace speciálního léku (nejčastěji salbutamol nebo ipratropium) a po určitém čase se měří reakce dýchacích cest. Toto vyšetření se nesmí provádět u lidí s probíhající infekcí nebo některými kardiovaskulárními chorobami. Podrobnosti vám rádi sdělíme.

24 hodinová pH metrie s impedancí
S potížemi, jako jsou kašel, astma nebo dokonce opakovaný zánět plic (pneumonie), souvisí refluxní choroba jícnu. Reflux se objevuje, když se svěrač na konci jícnu otevře ve špatnou chvíli a umožní tak návrat žaludečního obsahu do jícnu. Když se žaludeční obsah dostane do styku s citlivou sliznicí jícnu, většinou se dostaví pálivý pocit, tzv. pálení žáhy anebo kašel. Pokud jícnový svěrač zůstává otevřen déle, než je třeba,či není dost silný, aby se zcela zavřel, může vzniknout v jícnu zánět. Tato metoda umožňuje objektivně prokázat tento návrat kyselého či zásaditého žaludečního obsahu do jícnu, tedy refluxní chorobu jícnu. Vyšetření zahrnuje zavedení tenké sondy nosem do jícnu a její připojení k malému přístroji, který je pacientovi zapůjčen. Přístroj dovede zjistit a zaznamenat, jaké pH (čili kyselost či zásaditost) je ve vašem jícnu v průběhu 24 hodin. Ukáže se tak, jak je váš reflux vázán na fyzickou aktivitu, jídlo, bolesti na hrudi, pálení žáhy, kašel atd. Nejméně tři dny před tímto vyšetřením je nutné vysadit určité léky ovlivňující kyselost žaludku. Jejich seznam vám včas poskytneme. Pacient si zakoupí alkalickou tužkovou baterku, která slouží k napájení přístroje. Během celého vyšetření může vykonávat běžnou činnost a jíst normální stravu. Druhý den se dostaví na vytažení sondy a vyhodnocení celého záznamu.

Peptest je vyšetření které provádíme taktéž při podezření na reflux. Jeho výhodou je neinvazivnost . protože stačí běžný odběr slin a rychlost - výsledek je znám od 30 minut. Nevýhodou je výrazně nižší spolehlivost než u impedance a absence hrazení ze zdravotního pojištění. 

FeNO – stanovení vydechovaného oxidu dusnatého 
Přítomnost vyšší koncentrace oxidu dusnatého (NO) ve vydechovaném vzduchu ukazuje, že je v dýchacích cestách přítomen zánět. Vyšetření provádíme v případě dušnosti a kašle, zejména při podezření na astma (které je rovněž zánětlivé). Používá se často také jako způsob kontroly úspěšnosti probíhající léčby astmatu. Pacient po předchozím nádechu vydechuje asi šest sekund do přístroje, přičemž se dívá na displej přístroje a snaží se svým výdech udržet obrázek obláčku mezi dvěma ryskami, čímž je zajištěn trvalý proud vydechovaného vzduchu potřebný ke změření koncentrace NO ve vydechovaném objemu. Poté se do dvou minut na displeji objeví naměřená hodnota NO ve vydechnutém vzduchu.

Imunologické vyšetření  
Spočívá v odběru anamnézy – pohovoru lékaře s pacientem. Následuje klinické vyšetření a odběr krve. Výsledky jsou zpravidla k dispozici za 2–3 týdny.